Pregraduální výuka
Výuka lékařské biofyziky jako náš hlavní úkol
Vážení členové společnosti, dovolte mi, abych vás oslovil krátce před zahájením nového akademického roku s určitými představami, jak by se mohla rozvíjet naše činnost v oblasti pregraduální výchovy studentů medicíny i dalších oborů studovaných na lékařských případně zdravotnických fakultách. Podotýkám, že tento text není stanoviskem výboru společnosti, je pouze mým návrhem, z něhož by se však na základě spolupráce nás všech postupně mohl vyvinout základní dokument s precizně formulovanou koncepcí rozvoje našich edukačních aktivit.
Jsem si vědom důležitosti mimořádně významného projektu řízeného kolegyní prof. Hanou Kolářovou „Prohloubení odborné spolupráce a propojení ústavů lékařské biofyziky na lékařských fakultách v ČR“, kterého se také účastním. Tento projekt bezesporu přinese řadu podnětů právě pro rozvoj našich edukačních aktivit a nepochybně i jejich zkvalitnění. Je však více zaměřen na nás samotné – na naše studenty jen nepřímo. Nejde tedy o žádnou konkurenční aktivitu, spíše o vzájemné doplňování.
Lékařská fyzika a biofyzika patří k pilířům teoretické části medicínského vzdělání, pilířům, které jsou tak hluboce ukotveny, že mohou být snadno přehlédnuty z vyšších pater výškové stavby moderní medicíny. Obrazně řečeno, jedním z našich úkolů proto bude neustále připomínat těm, kdo se pohybují v oněch vyšších patrech, že bez pevné opory teoretických pilířů by se velkolepá stavba medicíny zhroutila či zdegenerovala v lazaret a úřad.
Že s naší výukou občas není něco v pořádku, že neděláme to, co bychom dělat měli, asi není nikterak výjimečný pocit. Dříve nebo později k němu dospěje každý, kdo se v našem oboru výukou systematicky zabývá. I já jsem dospíval nějakou dobu k tomu pocitu a pokoušel se nepříliš úspěšně formulovat, co je jeho příčinou a podstatou. Spíše intuitivně jsem dospěl k závěru, že musíme poněkud ustoupit z cesty vydlážděné někdy v šedesátých letech minulého století směrem k obecné biofyzice a trochu se poohlédnout po tom, s čím fyzika do medicíny vstoupila a byla v podstatě bezprecedentně akceptována i jako nezbytná součást vzdělání mediků. Došlo k tomu koncem devatenáctého století a byl to prozíravý počin, který ocenily až nastupující generace lékařů a medicínských badatelů. Netřeba snad dokumentovat podrobněji.
Pocit nutnosti částečného přesměrování našich pedagogických snah, které jsem měl já a snad i mnozí jiní, se změnil v jistotu, jakmile se objevily na scéně práce kolegy Caruany z Maltské univerzity, nyní člena výboru EFOMP se zodpovědností právě za edukační oblast, a později s ním spojeného kolektivu. Jedná se o (přinejmenším v Evropě) prioritní komplexní práce publikované o výuce lékařské fyziky. Proč je však považuji za tak důležité? Obsahují totiž přesné pojmenování problémů a ukazují, jak se s těmito problémy vyrovnat vědeckou metodou obvyklou v pedagogice či sociálních vědách. Mám na mysli zejména SWOT (Strengths, Weaknesses, Opportunities, Threats) analýzu našeho oboru.
Práce kolektivu soustředěného kolem kolegy Caruany byly a jsou vytvářeny pro celoevropskou komunitu a řeší se v nich i řada problémů, které naštěstí nemáme. Konsolidovaná pracoviště lékařské fyziky či biofyziky nejsou například zdaleka pravidlem na všech lékařských fakultách v Evropě. Ani v mnohem větších zemích nemají studenti medicíny na výběr z tolika učebnic lékařské biofyziky jako u nás. Jsme na tom relativně dobře ve srovnání s mnoha vyspělými zeměmi. Nicméně je tu několik problémů, na které je nutno upozornit. Jen pár příkladů:
- Nejsme si příliš jisti pojmenováním našeho vlastního oboru.
- Učíme často na základě tradice, nikoliv aktuální „společenské objednávky“.
- Učíme problematiku, kterou jiní umí učit lépe (mám na mysli zejména tématické bloky fyziologicky a molekulárně biologicky orientované - nehovořím o informatice či statistice, což jsou obory, které nemají s lékařskou fyzikou nic společného, pomineme-li skutečnost, že je občas též učíme). Mohlo by se to projevit například redukcí počtu výukových hodin.
- Neučíme pořádně to, čemu snad rozumíme – interakce přístroj/pacient/lékař – bezpečnostní aspekty lékařské přístrojové techniky – hodnocení kvality v oblasti lékařské přístrojové techniky ....
- Mnohdy jakoby sami nevěříme tomu, že náš předmět je pro medika stejně důležitý jako chemie či biologie, máme sklon k předčasnému vyklízení pozic, bojíme se vyžadovat od studentů znalosti se stejnou náročností, jak se tomu děje v jiných teoretických a preklinických předmětech.
Poměrně velké nebezpečí může číhat na náš obor v souvislosti se snahami o dosažení rozpočtových úspor na fakultách. Náš obor je přístrojově náročný a tudíž poměrně drahý. Mohou se objevit tlaky na redukci zejména praktické výuky či její nahrazení virtuálními formami, čemuž občas sami aktivně nadbíháme v mylném domnění, že se lze něco naučit fyzikálně měřit na virtuální realitě. Virtuální realita se může změřit sama, sama o sobě sepsat protokol, včetně virtuální diskuse zdrojů chyb.
Domnívám se, že naše snažení je dáno na mnoho let dopředu velmi jednoduchým schématem:
- Domluvit se na obecně akceptovatelném podrobném sylabu našeho předmětu.
- Dát si vzájemně k dispozici přednášky, případně praktické úlohy postavené na základě tohoto sylabu.
- Vytvořit společnou učebnici, která by mohla úspěšně konkurovat kterékoliv jiné oborové učebnici v evropském prostoru.
- Udržet a dále rozvíjet vše, čeho bylo dosaženo.
- Pokusit se o krytí výše uvedených aktivit vhodnou projektovou podporou.
Berte prosím tento text jako upřesněnou nabídku spolupráce v rámci edukační komise. Na vaše připomínky a podněty budu čekat přibližně do poloviny října tohoto roku, přičemž zejména připomínky od členů výboru společnosti považuji za nezbytné. Všechny připomínky však využiji pro modifikaci výše koncipovaného návrhu – nebo vytvoření nějakého jiného.
Prof.
RNDr. Vojtěch Mornstein, CSc.,
Biofyzikální
ústav LF MU, Brno
Poznámka: Texty C.J Caruany a kol. jsou dostupné v elektronické verzi časopisu Physica Medica – Eur. J. Med. Physics počínaje rokem 2009, mohu je však zájemcům zaslat i v papírové podobě.