Pregraduální výuka

Výuka lékařské biofyziky jako náš hlavní úkol

Vážení členové společnosti, dovolte mi, abych vás oslovil krátce před zahájením nového akademického roku s určitými představami, jak by se mohla rozvíjet naše činnost v oblasti pregraduální výchovy studentů medicíny i dalších oborů studovaných na lékařských případně zdravotnických fakultách. Podotýkám, že tento text není stanoviskem výboru společnosti, je pouze mým návrhem, z něhož by se však na základě spolupráce nás všech postupně mohl vyvinout základní dokument s precizně formulovanou koncepcí rozvoje našich edukačních aktivit.

Jsem si vědom důležitosti  mimořádně významného projektu řízeného kolegyní prof. Hanou Kolářovou „Prohloubení odborné spolupráce a propojení ústavů lékařské biofyziky na lékařských fakultách v ČR“, kterého se také účastním. Tento projekt bezesporu přinese řadu podnětů právě pro rozvoj našich edukačních aktivit a nepochybně i jejich zkvalitnění. Je však více zaměřen na nás samotné – na naše studenty jen nepřímo. Nejde tedy o žádnou konkurenční aktivitu, spíše o vzájemné doplňování.

Lékařská fyzika a biofyzika patří k pilířům teoretické části medicínského vzdělání, pilířům, které jsou tak hluboce ukotveny, že mohou být snadno přehlédnuty z vyšších pater výškové stavby moderní medicíny. Obrazně řečeno, jedním z našich úkolů proto bude neustále připomínat těm, kdo se pohybují v oněch vyšších patrech, že bez pevné opory teoretických pilířů by se velkolepá stavba medicíny zhroutila či zdegenerovala v lazaret a úřad.

Že s naší výukou občas není něco v pořádku, že neděláme to, co bychom dělat měli, asi není nikterak výjimečný pocit. Dříve nebo později k němu dospěje každý, kdo se v našem oboru výukou systematicky zabývá. I já jsem dospíval nějakou dobu k tomu pocitu a pokoušel se nepříliš úspěšně formulovat, co je jeho příčinou a podstatou. Spíše intuitivně jsem dospěl k závěru, že musíme poněkud ustoupit z cesty vydlážděné někdy v šedesátých letech minulého století směrem k obecné biofyzice a trochu se poohlédnout po tom, s čím fyzika do medicíny vstoupila a byla v podstatě bezprecedentně akceptována i jako nezbytná součást vzdělání mediků. Došlo k tomu koncem devatenáctého století a byl to prozíravý počin, který ocenily až nastupující generace lékařů a medicínských badatelů. Netřeba snad dokumentovat podrobněji.

Pocit nutnosti částečného přesměrování našich pedagogických snah, které jsem měl já a snad i mnozí jiní, se změnil v jistotu, jakmile se objevily na scéně práce kolegy Caruany z Maltské univerzity, nyní člena výboru EFOMP se zodpovědností právě za edukační oblast, a později s ním spojeného kolektivu. Jedná se o (přinejmenším v Evropě) prioritní komplexní práce publikované o výuce lékařské fyziky. Proč je však považuji za tak důležité? Obsahují totiž přesné pojmenování problémů a ukazují, jak se s těmito problémy vyrovnat vědeckou metodou obvyklou v pedagogice či sociálních vědách. Mám na mysli zejména SWOT (Strengths, Weaknesses, Opportunities, Threats) analýzu našeho oboru.

Práce kolektivu soustředěného kolem kolegy Caruany byly a jsou vytvářeny pro celoevropskou komunitu a řeší se v nich i řada problémů, které naštěstí nemáme. Konsolidovaná pracoviště lékařské fyziky či biofyziky nejsou například zdaleka pravidlem na všech lékařských fakultách v Evropě. Ani v mnohem větších zemích nemají studenti medicíny na výběr z tolika učebnic lékařské biofyziky jako u nás. Jsme na tom relativně dobře ve srovnání s mnoha vyspělými zeměmi. Nicméně je tu několik problémů, na které je nutno upozornit. Jen pár příkladů:

1. Nejsme si příliš jisti pojmenováním našeho vlastního oboru.
2. Učíme často na základě tradice, nikoliv aktuální „společenské objednávky“.
3. Učíme problematiku, kterou jiní umí učit lépe (mám na mysli zejména tématické bloky fyziologicky a molekulárně biologicky orientované - nehovořím o informatice či statistice, což jsou obory, které nemají s lékařskou fyzikou nic společného, pomineme-li skutečnost, že je občas též učíme). Mohlo by se to projevit například redukcí počtu výukových hodin.
4. Neučíme pořádně to, čemu snad rozumíme – interakce přístroj/pacient/lékař – bezpečnostní aspekty lékařské přístrojové techniky – hodnocení kvality v oblasti lékařské přístrojové techniky ....
5. Mnohdy jakoby sami nevěříme tomu, že náš předmět je pro medika stejně důležitý jako chemie či biologie, máme sklon k předčasnému vyklízení pozic, bojíme se vyžadovat od studentů znalosti se stejnou náročností, jak se tomu děje v jiných teoretických a preklinických předmětech.

Poměrně velké nebezpečí může číhat na náš obor v souvislosti se snahami o dosažení rozpočtových úspor na fakultách. Náš obor je přístrojově náročný a tudíž poměrně drahý. Mohou se objevit tlaky na redukci zejména praktické výuky či její nahrazení virtuálními formami, čemuž občas sami aktivně nadbíháme v mylném domnění, že se lze něco naučit fyzikálně měřit na virtuální realitě. Virtuální realita se může změřit sama, sama o sobě sepsat protokol, včetně virtuální diskuse zdrojů chyb.

Domnívám se, že naše snažení je dáno na mnoho let dopředu velmi jednoduchým schématem:

1. Domluvit se na obecně akceptovatelném podrobném sylabu našeho předmětu.
2. Dát si vzájemně k dispozici přednášky, případně praktické úlohy postavené na základě tohoto sylabu.
3. Vytvořit společnou učebnici, která by mohla úspěšně konkurovat kterékoliv jiné oborové učebnici v evropském prostoru.
4. Udržet a dále rozvíjet vše, čeho bylo dosaženo.
5. Pokusit se o krytí výše uvedených aktivit vhodnou projektovou podporou.

Berte prosím tento text jako upřesněnou nabídku spolupráce v rámci edukační komise. Na vaše připomínky a podněty budu čekat přibližně do poloviny října tohoto roku, přičemž zejména připomínky od členů výboru společnosti považuji za nezbytné. Všechny připomínky však využiji pro modifikaci výše koncipovaného návrhu – nebo vytvoření nějakého jiného.

Prof. RNDr. Vojtěch Mornstein, CSc.,
Biofyzikální ústav LF MU, Brno

Poznámka: Texty C.J Caruany a kol. jsou dostupné v elektronické verzi časopisu Physica Medica – Eur. J. Med. Physics počínaje rokem 2009, mohu je však zájemcům zaslat i v papírové podobě.